Kachlovými kamny rozumíme kamna vyrobená z kachlů - keramických tvarovek nejrůznějšího tvaru a povrchové úpravy.

Počátek používání kamen spadá již do 13. a 14. století, tedy do středověkého období výrazově ovládaného gotickou slohovou architekturou. V této a následují době pronikají kachlová kamna do klášterních i panských budov a od 16. století také do měšťanských domů (paláců). Zde v podobně renesančních a barokních kachlových kamen dosahují po výtvarné i řemeslné stránce nebývale vysoké úrovně.

Do venkovského prostředí českých zemí pronikají kachlová kamna z vyšších společenských vrstev ojediněle již od 16. století. Ovšem za období skutečného rozšíření kachlových kamen u nás je možné považovat až 18. a počátek 19. století, se zřetelným postupem ze západu na východ.

V některých horských krajích, zejména v oblasti karpatského oblouku, se dlouho dochovala archaická forma zděných kamen provedených z nepálených a pálených cihel bez použití kachlů, pouze omazaných hlínou a obílených vápenným nátěrem.

Názvu kamna se používá rovněž přeneseně ve významu sporák, přičemž na nejstarší sporáky bylo nezřídka použito kachlů ze starších kachlových kamen.